Říct „ne“ zní jednoduše.Ale v nás se při tom zvedá strach:že zklameme, že nás odmítnou, že budeme působit nevděčně nebo tvrdě.Desítky naučených obav šeptají: „Nesmíš.“ A tak raději přistoupíme. Usmějeme se. Přizpůsobíme se.Říkáme „ano“, i když v nás celé tělo křičí „ne“. Jenže každé takové falešné „ano“ něco vezme:kousek času, […]

Církev může být místem, kde se láska neomezuje pravidly, ale rozvíjí přijetím. Nemusí stát na straně odsudku – může stát na straně člověka. Tam, kde se dříve stavěly zdi, se mohou otevírat dveře. Její síla není v kontrole, ale v doprovázení. Ne v nálepkách, ale v naslouchání. Ne v trestech, […]

To všechno nezůstalo jen na úrovni církve. Největší následky to mělo v rodinách. Děti, které se zamilovaly „špatně“, ztrácely nejen přátelství ve sboru, ale často i blízkost s rodiči. Ti se ocitli mezi dvěma ohni: loajalita k církvi, nebo loajalita k vlastnímu dítěti. A mnozí, i v dobré víře, volili […]

Na začátku to nebyl otevřený zákaz. Nikdo nepřišel s jasným: „Tohle nesmíš.“ Bylo to spíš jako neviditelné zdi, které se kolem vztahu pomalu stavěly. Slova plná obav, ale ve skutečnosti soudy. „Myslíme to s tebou dobře.“ „Nechceme, abys udělal chybu.“ Za těmito větami se skrývalo jediné: „Pokud půjdeš dál, půjdeš […]

V církevním prostředí je někdy ticho o problémech bráno jako projev víry.Trpíš? Mlč. Máš potíže? Vyšli víc důvěry. Bojuješ? Tak nepochybuj. Jenže život není vždy vítězná píseň.Nemoc přijde. Krize přijde. Vztahy se lámou. Děti odcházejí. Peníze chybí.A přesto je nepřípustné, aby to bylo poznat. „Byli jsme úplně na dně, ale […]

O tom se moc nemluvilo, ale všichni věděli, že to tak je.Stačilo, aby se někdo zamiloval do „nevěřícího“ – a jeho status ve společenství se změnil ze dne na den. Navenek se tvářili, že se nic neděje.Ale najednou tu byly kratší rozhovory, rychlé úsměvy, méně pozvánek.Postupné odtahování, jako by se […]

Jak církevní nauky mohou ovlivňovat naše vnímání těla a vlastní hodnoty. Sexualita je přirozenou součástí lidského života. V mnoha náboženských prostředích však je považována za hřích, něco, co člověka vzdaluje od Boha. Tyto nauky měly silný vliv na to, jak lidé vnímali vlastní tělo, sexualitu a sebe jako celé bytosti. […]

Jedna z nejbolestivějších zkušeností, kterou lidé popisují po letech v církvi, je ta chvíle, kdy si uvědomí, že přátelství, které žili, nebylo skutečné. Že ti, kdo jim volali, psali nebo je zvali na kávu, měli od začátku v hlavě „vyšší cíl“ – přivést je k Bohu. To není přátelství. To […]

Dlouho jsem žil v prostředí, kde byla modlitba odpovědí na každý problém.Cítíš vinu? Modli se víc.Jsi unavený? Modli se intenzivněji.Nevidíš výsledky? Přidej půst a modli se ještě víc. Často jsem i já takové výzvy dával druhým. Byl problém? Řešení bylo jasné — modlitba.Ale zpětně vidím, jak často to byla jen […]

Většina rodičů cítí tlak být lepší, než ve skutečnosti jsou. Ať už ten tlak přichází z rodiny, společnosti, nebo z vlastního nitra, vede k neustálému pocitu selhání. Myšlenka „musím být dokonalý rodič“ nás paradoxně vzdaluje od dětí – začneme hrát role, místo abychom s nimi byli skutečně přítomní. Děti ale […]

Mnoho rodičů cítí tlak – „Měl bych své děti milovat bezpodmínečně.“ Jenže jakmile přijdou chvíle hněvu, únavy nebo frustrace, objeví se pocit selhání. Láska pak vypadá jako ideál, který musím neustále dokazovat. Jenže skutečný vztah není měřitelný podmínkami ani ideály. Stačí, že tu je – i s frustrací, i s […]

Ne radost. Ne smutek.Ani blízkost. Ani dálku. Dřív jsem z toho panikařil.„Je něco špatně?“„Zas jsem se vzdálil?“„Bůh mlčí – co jsem udělal?“ Dnes už ne. Dnes vím, že i necítění má své místo.Že Bůh nemizí s emocí.A pravda není v náladě. Je ticho. Žádná výpověď o vztahu.Jen ticho.Jako ráno, než […]

Možná znáte, když se z každé události – každé myšlenky, každé emoce, každé situace – automaticky dělá duchovní záležitost. „To, že jsi unavený, je duchovní útok.“„To, že tě bolí záda, je důkaz duchovní nedůvěry.“„To, že jsi smutný, znamená, že jsi odpadl od Ducha svatého.“„To, že máš pochybnost, je pýcha nebo […]